Zjistěte více o společnosti
Koňské plemeno tarpan je vyhynulá forma divokého koně. Vzhledem ke svému výstřednímu charakteru jsou pro jezdecký sport spíše méně vhodní.
Plemeno:
Tarpan
Skupina:
malí koně
Kohoutková výška:
130 - 145 cm
Exteriér:
středně velká hlava s markantním klabonosem, světlou tlamou, široké čelo, krátký, ale silný krk, zaoblená, mírně skloněná záď, krátké nohy, často zebrované nohy
Barva srsti:
plaví koně, především šedé zbarvení
Charakter:
inteligentní, robustní, svéhlavý, spolehlivý
Původ:
střední Evropa
Vhodný:
jako pracovní a volnočasový kůň, pastva pro ochranu přírody, ježdění
Věděli jste to? Původní divoký tarpan byl velmi plachý a milující svobodu. Ve stáji nebo zoo by se mu proto moc dobře nedařilo. Dokázal se však dobře prosadit i ve volné přírodě proti svým nepřátelům: Dokonce bojoval předními kopyty i proti vlkům. Celkově byl podstatně divočejší a nezkrocenější, než jsou dnes chovaní jedinci.
Koně tarpan mají svůj vlastní charakter.
Tarpani byli původně divocí koně, kteří byli velmi rozšířeni v Euroasii. Je možné, že domácí koně pocházejí z tarpanů, protože mají stejný počet chromozomů. Naproti tomu kůň Převalského, který byl dlouho považován za předchůdce moderních koní, má o dva chromozomy více. Přesně to však nelze určit, protože poslední divoké exempláře tohoto mimořádného plemena vyhynuly koncem 19. století. To, kdy žil poslední tarpan, o tom panují rozdílné názory. Pravděpodobně byla většina divoce žijících exemplářů, o kterých byly vedeny záznamy od 18. století, již více zdivočelí domácí koně, kteří byli kříženi s divokými koňmi, než skuteční divocí koně.
Přesto nalezneme dnes v mnoha zoologických zahradách opět koně podobné tarpanům. Tito byli zpět vyšlechtěni z plemen blízce příbuzných tarpanům, a svým vzhledem jsou velmi podobní původním divokým koním. První, kdo se pokusil o toto zpětné křížení, byli bratři Lutz a Heinz Heckovi. K tomuto účelu vzali hřebce koně Převalského pocházející z Mongolska, které křížili s klisnami různých plemen: byli pro tento účel použiti dülmenští koně, islandští koně, gottlandští poníci jakož i konici. Z toho vzniklí „Heckovi koně“ se dále křížili s koniky, velmi robustním plemenem poníků podobných divokým koním ze střední a východní Evropy. Bratři Heckovi věřili, že nyní přivedli zpět vyhubené plemeno. Takže toto koňské plemeno nazvali opět tarpan. Ve skutečnosti vypadá dnešní tarpan velmi podobně jako původní divoký kůň a je extrémně robustní – avšak skutečný divoký kůň to není a ani geneticky se nejedná o žádného "skutečného" tarpana.
Bývalí divocí koně: tarpani.
Tarpan má nejen vzhled divokého koně, ale i nezávislejší povahu než běžný pracovní nebo jezdecký kůň. Proto je i přes svou malou velikost vhodný pro děti jen tehdy, když je opravdu dobře vycvičený. I dnes se s oblibou používá jako pracovní kůň nebo soumar, protože je vytrvalý, houževnatý a střídmý. Tito koně mohou být ovšem také velmi svéhlaví, a proto nejsou příliš vhodní pro jezdecký sport.
Tito malí koně mají opravdu krátké nohy s velmi tvrdými kopyty. Srst je zpravidla myší šedá, ale mohou se vyskytovat i jiné barvy. Krycí srst je zpravidla tmavší. Na rozdíl od koní Převalského nemají tarpani stojící hřívu, ale splývavou hřívu. Jelikož se věřilo, že evropští divocí koně měli stojící hřívu, byli občas vzácní koně Převalského kříženi s Heckovými koňmi. Avšak bez úspěchu. Pro toto plemeno je také typická linie tmavého úhoře a světlá tlama. U mnoha exemplářů se také vyskytuje typické zebrování na nohou, díky němuž vypadají jako divocí koně. Navenek jsou stále velmi podobní konikovi, který je ovšem větší a je vhodný také jako jezdecký kůň.