Jsou věrní, mazliví a velmi inteligentní: Osli proto byli již před tisíci lety společníky starých Egypťanů.
Plemeno:
osel
Skupina:
afričtí osli
Kohoutková výška:
90 - 160 cm
Exteriér:
dlouhé uši, stojící hříva, často světlé zbarvení na břiše a znaky podobné zebře na nohou, střapatý ocas, ramenní kříž
Barva srsti:
šedá, hnědá, černá, vzácně i bílá
Charakter:
Inteligentní, velmi sociální, citlivý, odvážný
Původ:
Afrika
Rozšíření:
celý svět
Vhodný pro:
terapii za pomoci zvířat, ochranu stád ovcí, ochranu krajiny
Věděli jste to? Kříženci mezi koněm a oslem se nazývají mezek a mula. Mula má jako otce oslího hřebce a koňskou klisnu jako matku. U mezka je tomu naopak: Matka je oslí klisna a otec je koňský hřebec. Mezci a muly se však nemohou dále rozmnožovat.
Velmi neobvyklým členem rodiny koní je osel domácí. Pochází z afrického divokého osla a byl domestikován již před tisíci lety. Především se používal jako jezdecké a nosné zvíře, poté však byl stále více a více nahrazován koněm. Díky své houževnatosti a jisté chůzi na nerovném povrchu zůstal však dlouho věrným společníkem člověka. Především chudší vrstvy národů si ve všech epochách mohly dovolit spíše robustního osla jako pracovní zvíře než elegantního koně. Toto přispělo k tomu, že se oslu dodnes dostává podstatně menšího uznání než koni.
Dalším důvodem toho je, že tato zvířata s dlouhýma ušima jsou považována za tvrdohlavá. Toto tvrzení je však založeno na nedorozumění: Když hrozí nebezpečí, osli neutíkají jako koně, ale zůstanou stát. Chvíli jim trvá, než se rozhodnou, zda utečou, zůstanou stát nebo zaútočí – a skutečně osli v případě potřeby zaútočí na své nepřátele. I když to tak navenek nevypadá, jsou osli v této rozhodovací situaci pod velkým tlakem. Pokud se chovatel pak pokusí osla popohnat nebo jej táhnout dál, vyvolá to u zvířete ještě větší stres. Nedokáže se proto pohnout z místa. Osel tedy není v žádném případě tvrdohlavý, avšak zacházení s ním vyžaduje mnoho trpělivosti a empatie. Pokud si však člověk získá důvěru tohoto zvířete s dlouhýma ušima, stane se z něj věrný přítel. Spolupráce je pak také charakterizována vysokou motivací a učenlivostí. Tato inteligentní zvířata také ráda ukazují svou komediální stránku, což různí osli při show již několikrát prokázali.
Osli jsou velmi úzce spjati s koňmi, v mnoha ohledech se však liší. Nemají bujný ocas, ale ocas, který končí střapcem. Pro zvířata je typická také krátká hříva a úhoří linie, která vede přes hřbet. Jejich zvuky jsou mnohem hlasitější než u koní, takže spolu mohou komunikovat na dlouhé vzdálenosti až tří kilometrů. Aby mohli osli slyšet tyto zvuky na tak velkou vzdálenost, mají delší uši než koně, s nimiž působí obzvláště zábavně. Oslí většinou šedá srst není vodoodpudivá, proto potřebuje osel při dešti ochrannou stáj. I potrava se odlišuje od koní: osli dobře zpracovávají krmivo a měli žrát méně obilí a šťavnaté trávy, protože jinak jim hrozí nemoci a nadváha. Místo toho potřebují hodně dřevní štěpky, například větve, kůru, seno a slámu.
Na světě existuje více než třicet různých plemen oslů. Většina oslů domácích však nelze přiřadit k žádnému z těchto plemen, takže je lze zhruba rozdělit na osly trpasličí, normální osly a velké osly. Existuje pouze několik málo exemplářů příslušných plemen oslů. Chovatelská sdružení se však snaží je zachránit před vymřením.