Fyzicky velmi sportovně založení hannoverští hřebci přesvědčují především svými vynikajícími drezúrními a skokovými výkony.
Plemeno:
hannoverský kůň
Skupina:
teplokrevník
Kohoutková výška:
160 - 185 cm
Exteriér:
hranaté tělo, silné nohy, ušlechtilá hlava s velkýma očima a dlouhýma ušima, svalnatý krk a šikmá ramena
Barva srsti:
ryzák, vraník, hnědák, bělouš
Charakter:
nekomplikovaný, dobromyslný, učenlivý a má silné nervy
Chůze:
půvabná a elegantní, živá, expanzivní pohyby
Původ:
Zemský hřebčín Celle, Dolní Sasko
Rozšíření:
celý svět
Vhodný pro:
skoky, drezúru, jízdu
Věděli jste to? Díky svým turnajovým úspěchům mohou být hannoverští hřebci, stejně jako klisny a hříbata dosti drazí. Ve Verdenu pořádá hannoverská asociace jednou ročně kromě známého hannoverského licencování hřebců i velkou aukci. Nejdražší kůň, který tam byl kdy vydražen, stál celých 2,1 miliónů eur!
Hannoverský kůň: jednička ve skocích a drezúrním jezdectvím
Nejpočetněji zastoupeným teplokrevným plemenem v Evropě jsou hannoverští koně. Tito dobře stavění jezdečtí koně jsou považováni za nejúspěšnější sportovní koně na celém světě v drezúře a skoku. Jak na mistrovství světa, tak i na olympiádách vynikají hannoverští koně vždy svými excelentními výkony. Kromě toho přesvědčují svou ovladatelností, dobrými základními chody a dobromyslným charakterem. Toto plemeno vzniklo již v 16. století. Sedláci v okolí Hannoveru chovali tyto koně pro zemědělství a vojenské účely. V roce 1735 založil Georg II, král Velké Británie a Irska z rodu Hannoverů, „Dolnosaský hřebčín Celle“. V tomto hřebčínu, který existuje dodnes, byla zřízena první centrální registrace pro chov. Od roku 1922 jsou plemenné knihy u Hannoverské asociace ve Verdenu. V průběhu času byl hannoverský kůň zušlechťován křížením s anglickými plnokrevníky a trakénskými koňmi. Především po druhé světové válce byli koně stále méně používáni jako pracovní zvířata. Docházelo tedy stále více k orientaci na chov spolehlivého sportovního a volnočasového koně.
Jeho přátelský a přívětivý charakter je u jezdců velmi oblíbený.
Sportovnost lze na hannoverském koni vidět na první pohled. Jeho tělo je dobře osvalené a hranaté. V souladu se svalnatým tělem jsou mimořádně silné nohy. I přes výrazné svalstvo mají tito teplokrevníci většinou ušlechtilou hlavu s dlouhýma ušima a velkými nozdry. Obzvláště krásné jsou jejich otevřené oči a přátelský pohled. Koně tohoto plemena se mohou velmi lišit velikostí, chovatelé přitom usilují o kohoutkovou výšku 1,65 metrů. Hannoverští koně se v zásadě vyskytují ve všech barvách, ovšem hojně jsou zastoupeni především hnědáci a ryzáci. Také bílé odznaky nejsou u tohoto plemene ničím neobvyklým. Jezdci se obzvláště radují z elegantních, harmonických základních chodů. To činí z hannoverských koní nejen úspěšné drezúrní koně, ale i velmi jezditelné koně pro volný čas. Kromě toho jsou tito koně díky svému přívětivému a přátelskému charakteru velmi oblíbení. Jejich vyvážený temperament vznikl v době, kdy se koně ještě využívali ve vojenské službě. Jako vojenští koně museli být totiž vyrovnaní a nebojácní. Tyto charakterové rysy si zachovali dodnes. Navíc jsou extrémně učenliví, inteligentní a ochotní k výkonům.
K nejznámějším hannoverským koním patří valach Gigolo a hřebec Goldfever. S Gigolem získala Isabell Werth olympijské zlato v drezúře. Goldfever je velmi úspěšný parkurový kůň Ludgera Beerbauma, který nyní slouží k chovu.
